Ne příliš známé dílko Davida Cronenberga bylo u nás představeno v rámci Festivalu otrlého diváka. O hororovou klasiku v pravém slova smyslu nejde, ale jde minimálně o velmi originální snímek. Tři čtvrtě filmu se nicméně jakoby vleče a utápí v náznacích toho, co má přijít v poslední části. Dějově je film tak nadupaný, že je těžké ho obsáhnout v několika řádcích, proto kopíruji z oficiálního textu Festivalu otrlého diváka:
Mláďata uzavírají etapu méně známých filmů Davida Cronenberga a zapsali se do dějin gore filmů už svým námětem dětí – mutantů. Ústřední zápletkou jsou záhadné vraždy v rodině Noly Carvethové a jejím okolí. Její manžel je navíc znepokojen podivným chováním své pětileté dcery. Těžko bychom hledali režiséra, který dokázal tak precizně sestoupit do hlubin lidské psychiky a přenést na plátno nejtemnější zákoutí lidské duše. Nesmíme zapomenout, že film vznikl v sedmdesátých letech, tedy v době výjimečných psychiatrů se zvláštními schopnostmi a farmaceutických firem provádějících tajné pokusy. Cronenberg vytvořil jedno se svých nejpesimističtějších děl, a to i po stránce vizuální. Zde už nejsou tolik důležitá monstra jako v předchozích dvou filmech Shivers (1975) sexuální paraziti a Rabin (1977) upírská mutace Marilyn Chambers, ale důraz je kladen na postižení lidské psychiky a jejích projevů. Možná pro někoho bude překvapivé, že tak dnes seriózní tvůrce se kdysi nechal unášet estetikou ošklivosti, a dokonce si dovolil udělat zabijáky z dětí, které mimochodem vypadají ve filmu celkem nevinně. Ale vzpomeňte si na jejich vzhled například ve scéně zabití učitelky. Oku lahodící je také zrození jedné ze stvůr z těla Noly.